28.9.2011
OKRTT/C172/ bez letového plánu/vypočítaný čas letu 2:20hod.
Na přání jednoho zájemce jsme se opět vydali na výlet do muzea vývoje raketových zbraní za druhé světové války.
Předpověď počasí na týden od 26.9 do 30.9.2011 byla více než výborná pro VFR let. Samozřejmě jen ten jeden inkriminovaný den se po přechodu slabé 
studené fronty od západu vytvořila nízká oblačnost, která nám neumožnila včasný ranní odlet. Severní část našeho území pokrývala nízká inverzní oblačnost. Ta se postupně rozpouštěla, ale metary z Liberce a severozápadní části území nedávali stále pěkné hodnoty. I na německé straně to až po Berlín nebylo nic moc. Vlastně to bylo neletové.
Hraniční čas odletu, kdy se ještě vyplatilo k Baltu vyrazit, se kvapem blížil. Vypočítaný čas na trati byl 2. hodiny 20 a tak abychom si to trochu užili a taky se ještě ten samý den vrátili, bylo potřeba odletět nejpozději v 9.30 našeho času. Navíc ve výšce byl pro nás ne příliš příznivý směr větru. V 5000ft z 300°/7kt a s výškou vítr zesiloval. Nemělo foukat mnoho, ale přeci.
Harrachov
Cestovní výšku jsme vzhledem k informacím o výškovém větru a teplotě vzduchu zvolili 4500ft. Na trati LKJA-VOR OKX-VOR FWE-EDPC se jevila jako optimální.
Na základě meteo informací a předpovědí jsme nakonec vystartovali s mírným zpožděním v 9:45 a vydali se na trať s tím, že po cestě se uvidí.
Na našem území už byla výborná dohlednost a úžasně nasvícené Krkonoše a Jizerské hory. Po nastoupání do cestovní výšky jsme v pohodě přeletěli naše hraniční kopce.
Na úrovni Liberce jsme ale město a okolí mohli jen tušit, protože celá liberecká kotlina byla ponořena do mlhy. Traťový bod VOR OKX nebylo možno dosáhnout protože celý západ byl zahalen nízkou oblačností.
- Souvislá, nízká oblačnost nad Německem byla vyvážena bezoblačným počasím nad Polskem
Tak jsme to lehce střihli přes Polsko a pokračovali dál po hraniční čáře Německo – Polsko. Na západ, nalevo od nás a taky trochu pod námi, bylo všechno přikryto nízkou oblačností. Napravo, v Polsku byl CAVOK. Jak kdyby mraky nevěděly že máme Schengen a nemusí si tolik lámat hlavu s hranicema.
Takovéto počasí vydrželo až na úroveň Berlína. Dále na sever, až do cíle naší cesty, pak bylo krásné počasí.
CAVOK ve směru do Polska
Trasu po německé straně hranice jsem vybral záměrně. Až po úroveň Berlína jsou po cestě téměř co 30 kilometrů nějaká letiště. Přeci jen pro ten pocit, pokud by byly nějaké potíže, že je to vždy nedaleko kam přistát, mi to připadá lepší.To se o letu nad polskou rovinou říct nedá. Letišť je v tomto směru poskrovnu a navíc letíte nad rozsáhlými zalesněnými plochami. Pokud by jste tam „zahučeli“ tak to je na týden usilovné chůze nejlépe na jih, než dosáhnete okraje lesního porostu.
Na tomto snímku stojí za povšimnutí rozdíl údajů na výškoměrech způsobený velkým rozdílem mezi QNH a STD. Vrchní je nastaven na QNH a spodní na STD
Komunikace se službami řízení byla pouze při přihlášení na FIS Mnichov a později na FIS Bremen. Tak, abychom si trochu „zakomunikovali“, zkoušeli jsme kontaktovat všechna dotčená letiště po trati. U nás byl státní svátek, ale němci měli normální pracovní den a tak bylo na většině letišť pusto. Pouze se nám ozval Cottbuz-Drewitz Info kde mají „efkový prostor“.
Na otázku zda u něho chceme přistát, dostal zápornou odpověď a bylo znát že je lehce zklamán. Aby taky ne. Asi se tam tak sám a opuštěn, bál.
Zbytek cesty byl celkem nudný, sever Německa je prostě placka. Ještě se ohlásit na Heringsdorf TWR. Mají sice pouze prostor třídy E, ale je lepší se ozvat než být za partyzány. A pak se rychle odhlásit z FIS Bremen. Komunikace s Peenemunde INFO opět nezklamala. Tak trochu směsice angličtiny a němčiny.
Tentokrát jsme nešli rovnou na přistání, ale přebytek výšky jsme vyklesali malým obletem letiště a prostoru nad muzeem.
Co jsme tam viděli a jak jsme cestovali zpět bude možná v druhém díle.
